Když Michelangelo začal tesat Davida, všichni věděli, že to bude dokonalé dílo.
Dokonalé dílo? Ale ano… dílo hodné nosit jméno David.
Buonarroti…šťastný to člověk … David bude navždy jen jeho.
Proč ten můj nemůže být "doopravdy" můj?
Proč on se jej směl dotýkat? Když já nemůžu?
Proč on jej směl hladit? Když já nesmím?
Proč on na něj směl hledět? Když já nemůžu?
Proč on mohl? Proč nemůžu já?
Michelangelo… tvé dílo bude navždy jen tvé…navždy to bude jen tvůj David…
Měl to být tvůj vysněný? Nebo doopravdy na světě existoval živý David?
Opravdu existoval někdo hoden toho jména?
Ale závidím ti Michellangelo… protože David je jen tvůj
A ten můj mi nepatří.
Michelangelo? Mohu jednu otázku?
Miloval si jej tak moc jako já?
Poprvé v Itálii… první pohled na jeho dokonalé tělo…
První dotek na chladný kámen…zvláštní mrazení
Michelangelo? Co sis myslel, když už byl hotový a ty viděl tu krásu?
Říkals mu, můj Davide?
Tvůj David je tu sám…
S pohledem do neznáma
Smutně stojí…a čeká až zase přijdeš.
Až mu budeš říkat slova lásky
Až ho pohladíš
Proč můj David na mě nečeká?
Proč nečeká na má slova lásky?
Proč nečeká na mé doteky?
Proč Michelangelo?
Stvořil si modlu…
Dokonalou osobu
A jen málokterý si může dovolit nosit jméno David
Ale ten můj…může
A já doufám, že jednou bude můj
Jako je tvůj David…
Protože, když se řekne: Michelangelo
Člověk si představí tvého Davida
A já chci, aby až si řeknou mé jméno
Chci, aby si představili mého Davida
Jen Mého Davida, Michelangelo.
A víš co ještě?
Děkuju ti Michelangelo
Protože díky Tobě mi došlo jak je vlastně David krásný
Stvořil si ideál
Ideál žijící na věky
Jako ty
Michelangelo Buonarroti.